Review article
Abstract
There is a provision in International Code of Medical Ethics of the World Medical Association 1949 stating that doctors must always bear in mind the obligation of preserving human life from conception and that therapeutic abortion may only be performed if the conscience of the doctor and the national laws permit.
Without any question, attitudes towards abortion changed a lot since the end of 40´s. Traditions, culture, religion and history of each country influence them the most. No matter how the majority deals with the issue, personal feelings of every member of society are very individual and legal regulation of abortion has almost no effect on that. Profession of doctors of medicine may serve as a good example of the fact that personal attitudes of each of us may influence us in our work as well. That is why those situations may happen nowdays as well that concience of the doctor contravene performing abortion the patient is claiming.
Basic human rights appertain to everyone with no regard to his age, sex, race or any other characteristic that differ people one from each other. Excercise of profession could serve as an example here. Even though freedom of thought, conscience and religion is definitely one of basic human rights we can not conclude that health professionals are able to manifest their conscious objection in the case o patients asking for what contravene their religion. They cannot invoke their human rights to violate the human rights of others. This problem will be described in details here.
Key words: abortion, human rights, prick of conscience, European Court of Human Rights
Přehledový článek
Abstrakt
V Mezinárodním kodexu lékařské etiky vydaném Světovou lékařskou organizací v roce 1949 nalezneme ustanovení, že lékař musí v každé chvíli pamatovat na svou povinnost chránit lidský život od početí a že terapeutická interrupce je možná pouze v těch případech, kdy to připouští národní právní řád a lékařovo svědomí.
Nemůže být pochyb o tom, že postoje většinové společnosti vůči interrupcím se od konce 40. let 20. století poměrně dramaticky změnily, jsou však v mnohém ovlivněny tradicemi, kulturou, náboženstvím a historií jednotlivých zemí a samozřejmě lze jen těžko tvrdit, že i v jejich rámci oficiální stanovisko, prezentované přijatou právní úpravou, zastávají všichni její obyvatelé. Postoj každého člověka vůči interrupcím je silně individuální a právní úprava na něm může něco změnit jen stěží. Přesto je profese lékaře dobrým příkladem toho, že vlastní hodnoty a stanoviska vůči problémům, které se s definitivní platností stále nedaří řešit, každého vedle osobního života mohou ovlivnit i v životě pracovním. Tím spíš v profesích, kde etika hraje tak významnou roli.
Základní lidská práva a svobody jsou zaručeny každému člověku bez ohledu na pohlaví, rasu, věk a další myslitelné charakteristiky, které od sebe lidi odlišují. Takovou charakteristikou nepochybně může být i výkon jednotlivých povolání. Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je jedním ze základních lidských práv, v případě lékařů ovšem není možné tvrdit, že toto své právo mohou bez dalšího aplikovat i v rámci výkonu profese a uplatňovat tedy automaticky výhradu svědomí u pacientů, kteří po lékařích žádají výkony, které odporují jejich vyznání. Odhlédneme-li od profesních pravidel nejrůznějšího charakteru (ať už jde o právní normy, směrnice, etické nebo stavovské normy), v rámci výkonu svých základních lidských práv musí navíc stále pamatovat na práva ostatních lidí, včetně pacientů. Rozbor této problematiky bude předmětem analýzy v dalším textu.
Klíčová slova: interrupce, lidská práva, výhrada svědomí, Evropský soud pro lidská práva
Rada pro výzkum, vývoj a inovace: Seznam recenzovaných neimpaktovaných časopisů vydávaných v ČR
Oficielní časopis České společnosti pro ultrazvuk v porodnictví a gynekologii.
